Druhé, upravené a rozšířené vydání

Svět románů Milana Kundery

Obsáhlý literárněvědný esej o dílech Milana Kundery a světových ohlasech na tato díla. Druhé, upravené a rozšířené vydání. Kniha byla přeložena do němčiny, francouzštiny, španělštiny, italštiny, maďarštiny a korejštiny.

Na záložku autor napsal: Mým oborem je od mládí filozofie a estetika. Až četba Kundery, a později Kratochvila, Topola a dalších českých romanopisců mne přivedla k literární kritice. Snad něco z toho okouzlení ulpělo i na této knize. Čtení románů Milana Kundery bylo pro mne vždy velkou radostí a hlubokým zážitkem. Cílem mé knihy o jeho díle, cílem možná velmi neskromným, je pokus sdělit tuto radost čtenářům, naočkovat čtenáři zvědavost, jak jsou jeho romány vystavěny, v čem spočívá tajemství jejich obliby nejen v Evropě, ale po celém světě. V poslední době jsme mohli číst úvahy o tom, že doba románu nenávratně skončila, že nastal věk autentické literatury, věk deníků, zpovědí a pamětí. Dílo Milana Kundery tuto skepsi popírá tím nejúčinnějším způsobem, vyvrací ji uměleckým činem. Jeho sedm velkých románů, jeho tři romány další, jeho knihy esejů, to je autorský výkon, který naplňuje obdivem. Ve své knize se pokouším pohlédnout na Kunderovo dílo v jeho celku, pojmenovat jeho uměleckou osobitost a přitažlivost. Chci být čtenáři přátelským průvodcem po Kunderově románovém světě, který je v nakladatelství Atlantis čtenáři zpřístupňován krok za krokem v autorizovaném českém znění.

V recenzi na první vydání knihy Jiří Kratochvil napsal:
(...) Chvatík, jak zdůrazňuje, nepsal svou monografii pro literární teoretiky, ale pro běžné čtenáře Kunderova díla. Snažil se tedy obejít bez zaumného odbornického jazyka a pokusil se o čtivého průvodce Kunderovými romány, o interpretaci, jež má bezmála románovou fabuli a epický tah. (...)
Chvatík zapojuje Kunderovo dílo do evropského románového kontextu a zároveň do kontextu strukturalistického myšlení a upozorňuje na to, jak se Kunderova poetika románu setkává s estetikou pražské strukturální školy. Takže jeho monografie je i názorným průvodcem současnou teorií románu a současnými strukturalistickými interpretačními postupy. I při čtenářské přístupnosti svého výkladu se Chvatík nezříká základních pojmů teorie prózy (sémantické gesto, narativní situace, narativní maska, erinnernde a irinnerte, point of view, rozdíl mezi mozaikovitou narativní strukturou a polyfonní kompoziční strukturou atd.), ale pracuje s nimi tak, že je to naprosto srozumitelné i laickému čtenáři. Rozsáhlý poznámkový aparát v závěru knihy pak Chvatíkův výklad zapojuje do dalších a dalších kontextů, aniž těmito relacemi zatěžuje vlastní text. Samostatná kapitola je věnována i Kunderovu francouzsky psanému Umění románu (nezaměňovat s Kunderovou vančurovskou monografií téhož názvu, vydanou v Praze v roce 1960), které je zde citováno v přesných, Kunderou autorizovaných překladech.
Ale pro českého čtenáře jsou snad nejdůležitější pasáže objasňující původ několika nedorozumění nad Kunderovými romány v souvislosti s převládající (a u nás i oficiálně preferovanou) realistickou tradicí prózy. A tady mě také Chvatíkův esej nejvíc zaujal, protože už není jen kunderovskou monografií, ale i obhajobou nerealistické tradice, tradice neiluzivní prózy, té ponorné řeky české literatury. (...)
Jiří Kratochvil: Víc než kunderovská monografie. In: Tvar, 16. 6. 1994.

• Ukázka ve formátu pdf
• Obálka v rozlišení 300 dpi