30. prosince 2020 zemřela překladatelka a pedagožka doc. Růžena Ostrá

Solibo Ohromný

Martinický spisovatel Patrick Chamoiseau (nar. 1953) opřel svůj román o rodné prostředí, kde ještě žije autentický tvůrce ústní slovesnosti. Solibova smrt inspiruje fantastický, groteskní i oslavný románový zpěv.
„Kdo ho zabil?“ ptají se policisté tváří v tvář nevysvětlitelnému úmrtí vypravěče Soliba Ohromného, jehož život ustal uprostřed vypravěčského vystoupení jedné karnevalové noci ve Fort-de-France. Solibovi posluchači vědí, že se ten zázračný mistr slova, trochu kouzelník, milovník rumu a hlavně moudrý a moc hodný člověk zadusil slovem. Policie ovšem tuto diagnózu nebere vážně a zahajuje vyšetřování plné přízračné krutosti a neodolatelného humoru. Z výpovědí svědků a z jejich vzpomínek se postupně skládá obraz osobnosti Soliba Ohromného, uhlíře a geniálního šoumena, který symbolicky sám od sebe umírá v okamžiku, kdy bere za své doba vypravěčů, mnoha vlákny ještě spojená s otroctvím; doba prodchnutá kouzly, pověrčivou amorálností — a také skutečnou solidaritou a životní moudrostí, které umožňovaly otroctví přežít.


Překladatelka Růžena Ostrá v rozhovoru s Janou Soukupovou pro MF Dnes 23. 1. 2010:
— (...) Na záhadném a přitom humorném příběhu autor neodolatelným stylem líčí, jak vypravěči zanikají, i když tamní obyvatelé jejich vystoupení velice milují. Že odchází orální kultura, která prodlužovala paměť otroctví. Byla to krásná práce, vlastně můj první literární překlad. Náročné nebyly jen reálie a francouzština propletená výrazy z kreolštiny, ale právě potřeba vyjádřit krásu vyprávění a její zánik. Solibo nakonec umře uprostřed vyprávění a nikdo neví proč. Až nakonec místní kouzelník řekne: „On se zadusil slovem.“
— Láskou ke slovu?
— Ne. Ale protože měl v sobě tolik slov, protože toho tolik mohl vyprávět a vyprávěl, chrlil to ze sebe, až na to umřel. Což vnímám jako symbol zániku orální kultury. I když ta knížka je zároveň velká legrace. Strašně se mi líbila. (...)