Černobílé naděje

Deset "obrazů ze života" malířky Daniely tvoří příběh jednoho roku ženské osamělosti po manželově smrti. Na záložku svých Černobílých nadějí Ludmila Romportlová napsala:
"Zemřel Marek a sklíčené Daniele pukl vesmír. S pomocí přátel se pokouší zacelit trhliny v duši a rozlomit ženskou samotu. Prochází osudovými křižovatkami. Vždy se znovu vynoří naděje na naplnění vysněného vztahu. Radost z něho ji několikrát mine. Stále však věří v přátelství ‚bez klamu v zápětí'. Proto se vrací k zasuté vzpomínce ze studentského mládí a usiluje o její zpřítomnění. Na cestách hledání jsme často šly — malířka Daniela a já — bok po boku. Do několika příběhů jsem ji však vyslala samotnou, jen s troškou troufalé autorské pomoci."

Ludmila Romportlová (nar. 1924) publikovala v 60. letech kratší prózy v periodikách Plamen, Host do domu, Literární noviny apod. Je autorkou povídkového souboru Papoušek zmizel (1962), próz Radši na lvy (1964), Zapomenutá chuť čokolády (1971), Křeslo v zeleném (1976), Jeden večer denně (1978), Padesátý třetí týden (1980), Devatery hory, sedmery řeky (1983); podle ústřední povídky ze sbírky Zrcadlo pro Kristýnu (1969) byl natočen stejnojmenný film.