Ludvík Vaculík

Hodiny klavíru

/komponovaný deník 2004–2005/

Ediční řada: Spisy Ludvíka Vaculíka

Ilustrace Jan Vaculík
Obálka, vazba a grafická úprava Boris Mysliveček

Počet stran: 124 s.

Vazba: vázaná s přebalem

Formát: 135 x 210 mm

Rok vydání: 2007

1. vydání, 2. dotisk (2008)

278. publikace

ISBN: 978-80-7108-289-7

EAN: 9788071082897

Doporučená cena 168 Kč -10 % 151 Kč
Koupit

Můžete koupit také jako:

Na záložku autor napsal: „Pravívám, že normální a zdravý člověk nepíše, ale že psaní je jediný způsob, jak může zvítězit nad něčím, nad čím ve skutečnosti nemůže. Co jsem kdy napsal, bylo vždycky vítězstvím nad něčím takovým. Dále pravím, že žádná knížka nefunguje bez ženské postavy: ona tu krizi dělá. Tyto zápisy vznikly jinak: z podnětu v redakci Literárních novin, pro něž jsem je původně mínil. Ale pak jsem to pochopil jako příležitost napsat něco, k čemu mě zvenčí nenutí nic. Ale protože žádná knížka nefunguje bez ženské postavy, přistoupil jsem sostenuto k jejímu klavíru.“

Recenze:
(...) První čtení Vaculíkových vět může být okouzlené, dojaté, stržené do jeho nálad (třeba pro sekvence jako: Vyšel jsem z domu na ulici. Líbí se mi jakékoliv počasí.), druhé rozzlobené (uvažujeme-li o tom, jak se druhým lidem plete do osudu a jak je vplétá do svých knih), a snad až třetí čtení umožňuje klidnější pohled nebo poslech, spojité vnímání faktů, fantazií a pocitů.
Hodiny klavíru za takovou opakovanou četbu určitě stojí. (...)
Daniela Iwashita: Nechcete vidět můj klavír? In: Lidové noviny, 8. 9. 2007, Orientace, s. 6.

(...) Knihou o dobrém stárnutí by se daly nazvat Hodiny klavíru, zatím poslední dílo Ludvíka Vaculíka (1926).
Neplést si námět s tématem! Nejnovější Vaculíkova kniha Hodiny klavíru, vybavená podtitulem Komponovaný deník 2004–2005, se odvíjí ve dvou námětových liniích. Jednou jsou osudy Literárních novin v daném období, druhou spisovatelovo docházení a nedocházení na soukromé hodiny klavíru, kteréžto pozdní žáčkovství mu mělo být spoluobranou proti duševnímu i tělesnému chátrání. Ale centrálním tématem tohoto „komponovaného deníku“ je něco jiného, s vyjmenovanými náměty jen volně souvisícího. Totiž uplývání času, směřování ke konci, příprava k nebytí, a přece vzdorování tomu všemu. (...)
Josef Chuchma: A nejen hodin klavíru je čím dál míň. In: MF Dnes, 15. 9. 2007, s. 9.

Ludvík Vaculík, prozaik, fejetonista a publicista, se narodil 23. 7. 1926 v Brumově, zemřel 6. 6. 2015 v Dobřichovicích. Pracoval jako dělník v Baťových závodech, později jako vychovatel v učňovském internátu. Po vysokoškolských studiích působil jako redaktor v nakladatelství Rudé právo, v Československém rozhlase a Literárních novinách. Vydal romány Rušný dům (1963), Sekyra (1966). Od roku 1969 byl bez zaměstnání a bez možnosti publikovat. Řídil samizdatové nakladatelství Edice Petlice a výrazně se podílel na šíření neoficiální literatury. V devadesátých letech začínají znovu vycházet jeho knihy: Český snář (Atlantis, 1990, 1992, 2002), Jaro je tady (Mladá fronta, 1990), Srpnový rok (Mladá fronta, 1990), Nové vlastenecké písně Karla Havlíčka Borovského (Scéna, 1990), Stará dáma se baví (Lidové noviny, 1991), Morčata (Čs. spisovatel, 1991, Atlantis, 2004), Sekyra (Práce, 1991, Atlantis, 2003), Jak se dělá chlapec (Atlantis, 1993), Poco rubato (vzájemná korespondence s Ivanem Kadlečíkem, Bratislava, 1994), Milí spolužáci! (Mladá fronta, 1995), Nad jezerem škaredě hrát (Ivo Železný, 1996), Nepaměti (Mladá fronta, 1998), Cesta na Praděd (Atlantis, 2001), Poslední slovo (Paseka, 2002), Loučení k panně (Atlantis, 2002), Polepšené pěsničky (Jaroslava Jiskrová – Máj a Dokořán, 2006), Hodiny klavíru (Atlantis, 2007), Dřevěná mysl (Jaroslava Jiskrová – Máj a Dokořán, 2008), Petr má medvěda, nebo co (Meander, 2008), Tisíce slov (Atlantis, 2008), Rušný dům (Atlantis, 2011), Koza na trati (Veduta, 2011), Říp nevybuchl (Jaroslava Jiskrová – Máj a Dokořán, 2012), Korespondence Janouch / Vaculík (Mladá fronta, 2012), Další tisíce (Atlantis, 2015), Jsme v nebi (Jaroslava Jiskrová – Máj a Dokořán, 2015). Psal do Literárních novin a v Lidových novinách míval týdně sloupek Poslední slovo. V roce 2002 mu byla udělena Cena Karla Čapka „za vzácně návaznou a osobitě provokativní fejetonistickou a beletristickou tvorbu“, v roce 2008 Státní cena za literaturu „za dosavadní literární a publicistickou tvorbu s přihlédnutím k bilanční próze Hodiny klavíru“.
V roce 2001 začaly v Atlantisu vycházet Vaculíkovy Spisy, v grafické úpravě Borise Myslivečka.
Viz též http://www.ludvikvaculik.cz/

Podívejte se na stránkách České televize na Ilustrované fejetony Ludvíka Vaculíka Vaculíkovu píseň 1 Vaculíkovu píseň 2 Vaculíkovu píseň 3
Ondřej Vaculík: Omluva za nenapsaný sloupek – čtěte v Deníku Referendum z 9. 6. 2015

Státní cena za literaturu pro rok 2008 „za dosavadní literární a publicistickou tvorbu s přihlédnutím k bilanční próze Hodiny klavíru“

Obálka JPG v rozlišení 300 dpi pro web
Obálka PDF v rozlišení 300 dpi pro tisk

Ukázka ve formátu pdf