Ludvík Vaculík

Tisíce slov

Zpráva o svatbě

Fotografie Ludvík Vaculík, Antonín Vlk, Dagmar Hochová, Oldřich Škácha; ilustrace Ludvík Vaculík, Miroslav Liďák, Eugene Mihaesco
Obálka, vazba a grafická úprava Boris Mysliveček

Počet stran: 316 s.

Vazba: vázaná s přebalem

Formát: 135 x 210 mm

Rok vydání: 2008

1. vydání tohoto souboru

294. publikace

ISBN: 978-80-7108-306-1

EAN: 9788071083061

Doporučená cena 285 Kč -10 % 257 Kč
Koupit

Můžete koupit také jako:

Svazek Tisíce slov obsahuje autorův výběr z publicistických textů z let šedesátých, fejetonů z let sedmdesátých, kapitoly z dosud nepublikovaného rukopisu Stará postel; dokumenty: Projev na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů, Dva tisíce slov, Deset bodů, Prohlášení Charty 77; korespondenci s ÚV KSČ, záznamy Státní bezpečnosti; dobové fotografie a karikatury; jmenný rejstřík.

Autor na záložku napsal: Byl to nápad ctěného nakladatelství, abych sestavil soubor z toho, co jsem napsal... od kdy? Sám nevím, a nenašel jsem to všecko. Protože já jsem se ze sebevýchovných důvodů rozhodl nepěstovat žádný ctižádostivý archiv. Nejprve jsem psal pro rozhlas: což sem nepatří; a jakýsi výbor mých pořadů už vyšel kdysi v rozhlase. V letech 1957-1958 jsem psal do týdeníku Beseda venkovské rodiny: dal jsem si to potom svázat, ale nemůžu to najít.
Snášel jsem to na hromadu. Vyřadili jsme dlouhé úvahy, povídky, a pominul jsem i letmé sloupky a poznámky k Husákově nástupu na Dubčekovo místo v roce 1969. Zůstávají texty, které snad tvoří trochu souvislý obraz poměrů a jejich vývoje... a snad i tehdejšího autora. Tady je první díl. Jsou tu i některé politické texty, rozptýleně otištěné už ledaskde: zařadili jsme je do souvislosti s vývojem. Že takto budou po ruce k případným studijním účelům. A opravdu, bývám o ně často odněkud žádán.
Já tu ale pootvírám i skulinu do psaní dosud neznámého. Ve fejetonech, například, jsem se v jisté době pořád proti něčemu bránil, ale nechtěl jsem o tom mluvit. Čtenář mohl jen tušit, že něco je zamlčováno. V té souvislosti jsou tu i některé dokumenty o činnosti StB.
Krom opravy nějakých chyb či nepřesností a několika škrtů pro stručnost jsem nic neměnil. Redakce tu chtěla ze své zakořeněné dokumentaristické povahy mít rejstřík zmíněných osob. Dohodli jsme se, že tu budou jen ty, jichž se líčené děje týkají. Když jsem toto všecko četl, divil jsem se, že jsem to skoro zapomněl, a někdy jsem autora až obdivoval.

Ludvík Vaculík, prozaik, fejetonista a publicista, se narodil 23. 7. 1926 v Brumově, zemřel 6. 6. 2015 v Dobřichovicích. Pracoval jako dělník v Baťových závodech, později jako vychovatel v učňovském internátu. Po vysokoškolských studiích působil jako redaktor v nakladatelství Rudé právo, v Československém rozhlase a Literárních novinách. Vydal romány Rušný dům (1963), Sekyra (1966). Od roku 1969 byl bez zaměstnání a bez možnosti publikovat. Řídil samizdatové nakladatelství Edice Petlice a výrazně se podílel na šíření neoficiální literatury. V devadesátých letech začínají znovu vycházet jeho knihy: Český snář (Atlantis, 1990, 1992, 2002), Jaro je tady (Mladá fronta, 1990), Srpnový rok (Mladá fronta, 1990), Nové vlastenecké písně Karla Havlíčka Borovského (Scéna, 1990), Stará dáma se baví (Lidové noviny, 1991), Morčata (Čs. spisovatel, 1991, Atlantis, 2004), Sekyra (Práce, 1991, Atlantis, 2003), Jak se dělá chlapec (Atlantis, 1993), Poco rubato (vzájemná korespondence s Ivanem Kadlečíkem, Bratislava, 1994), Milí spolužáci! (Mladá fronta, 1995), Nad jezerem škaredě hrát (Ivo Železný, 1996), Nepaměti (Mladá fronta, 1998), Cesta na Praděd (Atlantis, 2001), Poslední slovo (Paseka, 2002), Loučení k panně (Atlantis, 2002), Polepšené pěsničky (Jaroslava Jiskrová – Máj a Dokořán, 2006), Hodiny klavíru (Atlantis, 2007), Dřevěná mysl (Jaroslava Jiskrová – Máj a Dokořán, 2008), Petr má medvěda, nebo co (Meander, 2008), Tisíce slov (Atlantis, 2008), Rušný dům (Atlantis, 2011), Koza na trati (Veduta, 2011), Říp nevybuchl (Jaroslava Jiskrová – Máj a Dokořán, 2012), Korespondence Janouch / Vaculík (Mladá fronta, 2012), Další tisíce (Atlantis, 2015), Jsme v nebi (Jaroslava Jiskrová – Máj a Dokořán, 2015). Psal do Literárních novin a v Lidových novinách míval týdně sloupek Poslední slovo. V roce 2002 mu byla udělena Cena Karla Čapka „za vzácně návaznou a osobitě provokativní fejetonistickou a beletristickou tvorbu“, v roce 2008 Státní cena za literaturu „za dosavadní literární a publicistickou tvorbu s přihlédnutím k bilanční próze Hodiny klavíru“.
V roce 2001 začaly v Atlantisu vycházet Vaculíkovy Spisy, v grafické úpravě Borise Myslivečka.
Viz též http://www.ludvikvaculik.cz/

Podívejte se na stránkách České televize na Ilustrované fejetony Ludvíka Vaculíka Vaculíkovu píseň 1 Vaculíkovu píseň 2 Vaculíkovu píseň 3
Ondřej Vaculík: Omluva za nenapsaný sloupek – čtěte v Deníku Referendum z 9. 6. 2015