Ludvík Vaculík

Další tisíce

Jonáš a obluda

Fotografie Ludvík Vaculík, Petr Kotyk, Jan Vaculík; ilustrace Miroslav Liďák
Obálka, vazba a grafická úprava Boris Mysliveček

Počet stran: 316 s.

Vazba: vázaná s přebalem

Formát: 135 x 210 mm

Rok vydání: 2015

1. vydání tohoto souboru

331. publikace

ISBN: 978-80-7108-307-8

EAN: 9788071083078

Doporučená cena 285 Kč -10 % 257 Kč
Koupit

Můžete koupit také jako:

Svazkem Další tisíce pokračuje svazek Tisíce slov. Obsahuje autorovy fejetony a texty publikované většinou v samizdatu v letech 1977–1990, kapitoly z dosud nepublikovaného rukopisu Stará postel, záznamy Státní bezpečnosti, dobové fotografie, jmenný rejstřík.

Z autorovy záložky k Tisícům slov: „Krom opravy nějakých chyb či nepřesností a několika škrtů pro stručnost jsem nic neměnil. Redakce tu chtěla ze své zakořeněné dokumentaristické povahy mít rejstřík zmíněných osob. Dohodli jsme se, že tu budou jen ty, jichž se líčené děje týkají.“
Na záložku Dalších tisíců autor napsal: „Já jsem zapomněl, že to mají být dva díly! Když mi teď redakce poslala úplný výčet toho, co jsem vybral do tohoto svazku, hleděl jsem na to jako na cizí, neznámý text. Proč já jsem psal o Šimečkových botách a co jsem měl s Mlynářem? Víte vůbec ještě, kdo to byl? A já že byl v Trondheimu? Vzpomínám si akorát na ten Zatykač: to bylo dobré! To byla stokoruna s portrétem pachatele.
Moje nakladatelství se o mé věci stará líp než já sám. Já nevím: stojí ty mé psaniny ještě teď za připomenutí? Čtu ty titulky jako cizí příhody, události, situace. Uvědomuju si zas, nač jsem myslel už mockrát: že mně není ničeho líto, nic bych nechtěl prožívat znovu, nestýská se mi po ničem. Naopak, jsem rád, že je to pryč: ten můj dělnický škarbal jako moje rady anglické vládě. A bývám někdy rád, že jsem se nestal nikým, na nic nekandidoval a nemá mne nikdo za co vyšetřovat. Mějte se dobře. Ludvík Vaculík“

Ludvík Vaculík, prozaik, fejetonista a publicista, se narodil 23. 7. 1926 v Brumově, zemřel 6. 6. 2015 v Dobřichovicích. Pracoval jako dělník v Baťových závodech, později jako vychovatel v učňovském internátu. Po vysokoškolských studiích působil jako redaktor v nakladatelství Rudé právo, v Československém rozhlase a Literárních novinách. Vydal romány Rušný dům (1963), Sekyra (1966). Od roku 1969 byl bez zaměstnání a bez možnosti publikovat. Řídil samizdatové nakladatelství Edice Petlice a výrazně se podílel na šíření neoficiální literatury. V devadesátých letech začínají znovu vycházet jeho knihy: Český snář (Atlantis, 1990, 1992, 2002), Jaro je tady (Mladá fronta, 1990), Srpnový rok (Mladá fronta, 1990), Nové vlastenecké písně Karla Havlíčka Borovského (Scéna, 1990), Stará dáma se baví (Lidové noviny, 1991), Morčata (Čs. spisovatel, 1991, Atlantis, 2004), Sekyra (Práce, 1991, Atlantis, 2003), Jak se dělá chlapec (Atlantis, 1993), Poco rubato (vzájemná korespondence s Ivanem Kadlečíkem, Bratislava, 1994), Milí spolužáci! (Mladá fronta, 1995), Nad jezerem škaredě hrát (Ivo Železný, 1996), Nepaměti (Mladá fronta, 1998), Cesta na Praděd (Atlantis, 2001), Poslední slovo (Paseka, 2002), Loučení k panně (Atlantis, 2002), Polepšené pěsničky (Jaroslava Jiskrová – Máj a Dokořán, 2006), Hodiny klavíru (Atlantis, 2007), Dřevěná mysl (Jaroslava Jiskrová – Máj a Dokořán, 2008), Petr má medvěda, nebo co (Meander, 2008), Tisíce slov (Atlantis, 2008), Rušný dům (Atlantis, 2011), Koza na trati (Veduta, 2011), Říp nevybuchl (Jaroslava Jiskrová – Máj a Dokořán, 2012), Korespondence Janouch / Vaculík (Mladá fronta, 2012), Další tisíce (Atlantis, 2015), Jsme v nebi (Jaroslava Jiskrová – Máj a Dokořán, 2015). Psal do Literárních novin a v Lidových novinách míval týdně sloupek Poslední slovo. V roce 2002 mu byla udělena Cena Karla Čapka „za vzácně návaznou a osobitě provokativní fejetonistickou a beletristickou tvorbu“, v roce 2008 Státní cena za literaturu „za dosavadní literární a publicistickou tvorbu s přihlédnutím k bilanční próze Hodiny klavíru“.
V roce 2001 začaly v Atlantisu vycházet Vaculíkovy Spisy, v grafické úpravě Borise Myslivečka.
Viz též http://www.ludvikvaculik.cz/

Podívejte se na stránkách České televize na Ilustrované fejetony Ludvíka Vaculíka Vaculíkovu píseň 1 Vaculíkovu píseň 2 Vaculíkovu píseň 3
Ondřej Vaculík: Omluva za nenapsaný sloupek – čtěte v Deníku Referendum z 9. 6. 2015