Petr Marek Vosáhlo
Dva umělci na dědině
Obálka a grafická úprava Boris Mysliveček
Tragikomický příběh psaný ve volném verši, příběh básníka, malíře a přátel žijících na venkově a diskutujících o svých láskách, umění, životě a smrti.
Součástí svazku je Trialog, záznam rozhovoru Sergeje Machonina, Petra Marka Vosáhla a Josefa Topola o Vosáhlovi a jeho poesii. Sergej Machonin zde Vosáhlovi říká: „Vidím ojedinělost té skladby v tom, že je to druh poesie, co čtu ve Whitmanovi, v Eliotovi, ve světové poesii, v tomto druhu myšlení. U nás nikdo nic takového nedělá... Vy navazujete na formu meditativní, téměř výpravné poesie... Spor, o který tam jde, je spor o život, o smysl života...“
Petr Marek Vosáhlo o sobě na záložku knihy Dva umělci na dědině napsal:
„Když jsem se roku 1936 narodil, rodná Studánka u Pardubic byla dědina. Dnes, kdy tohle píšu, je pardubickým předměstím. Ale ještě poměrně dlouho po válce byla to vesnice a klukovský ráj. V patnácti jsem odcházel do světa, s úmyslem stát se hajným — — — Náš život prý ovlivňují planety, a to je možné, pokud nám přivádí do cesty bytosti, které očarují naše budoucí cesty k sobě samému. Divadlo mě přimělo žít způsobem městským, ale Poříčí nad Sázavou, kam jsem byl přítelem Josefem Topolem často zván, mně dědinu vracelo. Stejně tak Polní Chrčice malíře a sochaře Alvy Hajna. Jak to mohlo dopadnout? Od roku 1984 žiju trvale na dědině — — —“