František Weyr
Paměti 3
Za okupace a po ní (1939–1951)
Ediční řada: Paměti
K vydání připravila, jmenným rejstříkem opatřila a ediční poznámku napsala Jana Uhdeová
Na obálce detail obrazu Oskara Kokoschky
Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Boris Mysliveček
Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Boris Mysliveček
Počet stran:
232 s.
Vazba: vázaná s přebalem
Formát: 120 x 205 mm
Rok vydání: 2004
1. vydání
239. publikace
ISBN: 80-7108-195-7
EAN: 9788071081951
Ve třetím a posledním díle svých Pamětí zachytil profesor František Weyr (1879–1951) život v Praze za druhé světové války, popsal své působení v Brně na obnovené Právnické fakultě v letech 1945–1948, únorový puč, zrušení fakulty a „soumrak vědeckého života po roce 1948“. Jako Přílohy jsou ve svazku zařazeny dva Weyrovy texty: Vzpomínky na ústavní výbor revolučního Národního shromáždění a Součinnost tak zvaných expertů při sdělávání ústavy Československé republiky z roku 1948.
Jmenný rejstřík.
František Weyr (1879–1951)
Právník, právní filosof, státovědec a statistik František Weyr se narodil 25. dubna 1879 ve Vídni v rodině českého matematika Emila Weyra. Po úmrtí Weyrova otce se matka provdala za Jaroslava Sobičku a roku 1898 se rodina přestěhovala z Vídně do Prahy. Tam Weyr dokončil gymnasijní studia a roku 1899 se zapsal na Právnické fakultě české University Karlo-Ferdinandovy. Po skončení studií nastoupil v prosinci 1903 jako konceptní praktikant u dolnorakouského místodržitelství. V rakouské státní službě působil až do roku 1909, kdy byl jmenován soukromým docentem na pražské české universitě, opět přesídlil do Prahy a nastoupil jako koncipista v Zemské statistické kanceláři. Roku 1912 se oženil se slečnou Helenou Markesovou a téhož roku byl na návrh svého pozdějšího přítele Karla Engliše jmenován mimořádným profesorem na brněnské technice. V letech 1918–1920 byl členem revolučního Národního shromáždění. V roce 1919 stál při založení Masarykovy university v Brně a byl zvolen prvním děkanem její Právnické fakulty; na ní pak působil až do roku 1948 jako řádný profesor ústavního práva a stal se zakladatelskou osobností tzv. normativní školy právní. Ve studijním roce 1923/24 byl rektorem Masarykovy university. Publikoval na třicet knižních děl a nepřeberné množství článků, v letech 1913–1938 byl pravidelným přispěvatelem Lidových novin. Redigoval Časopis pro právní a státní vědu, s kolegou Englišem vydával Sbírku spisů právnických a národohospodářských, s přítelem Hansem Kelsenem založil mezinárodní vědecký časopis Revue internationale de la théorie du droit, byl spoluvydavatelem několikasvazkového Slovníku veřejného práva československého. Po deset let (1919–1929) stál v čele Státního úřadu statistického, účastnil se mnoha mezinárodních kongresů, byl členem správních rad několika akciových společností, předsedou Svazu spolků pro ochranu zvířat, aktivním organisátorem brněnského divadelního a hudebního života. Po desetiletí pěstoval s přáteli komorní hudbu v domácím kvartetu, přátelil se se členy Českého kvarteta. Druhou světovou válku prožil v Praze a tam začal psát své Paměti. V dubnu 1947 byli Weyr a Engliš jmenováni čestnými doktory Masarykovy university. Po únorovém puči roku 1948 byl Weyr spolu s dalšími kolegy vyhozen z Právnické fakulty. Tehdy začal psát třetí díl svých Pamětí. Zemřel v Brně 29. června 1951, aniž práci dokončil.
