Josef Mlejnek
Zcestymluv
Básnická sbírka, uspořádaná do tří oddílů: Zářijové noci, Podélný řez a Zcestymluv.
Kdo zná Mlejnkovy básně z jeho předchozích knih, ten ví, že jde o poezii nekonečného tázání, nezodpovězených otázek, přesně vykonturovaných děsů z nicoty a z prázdna a ostrých záseků nezvratitelných konstatování, přecházejících tu a tam do ironického štípavého šlehu. Jako by právě o těchto končinách jeho poetiky platila známá slova francouzského filozofa Gabriela Marcela: „Dalo by se říci, že život mi najednou ukázal děsivou tvář medúzy, a zdá se, že tato fascinující moc přinutila mou vůli k přímočarosti, tedy k tomu, abych si nedal nic nalhávat.“
Miloš Doležal
Josef Mlejnek (nar. 3. 12. 1946 v Žatci), básník, literární a divadelní kritik, překladatel polské a francouzské literatury. Maturoval v roce 1964 na SVVŠ v Karlových Varech, poté studoval na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (tehdy UJEP). Studium oboru filozofie–čeština ukončil státní zkouškou v roce 1970. V následujícím dvacetiletí pracoval jako kulturní referent, knihovník, ošetřovatel skotu, pomocný dělník v chladírnách, topič. Redigoval samizdatové časopisy Střední Evropa a Komunikace. V roce 1985 podepsal Chartu 77. Po listopadu 1989 pracoval jako redaktor v Institutu pro středoevropskou kulturu a politiku, který vydával revue Střední Evropa. Významnou měrou se v letech 1990–1993 podílel na vydávání časopisu Souvislosti. V letech 1996–1998 byl redaktorem kulturní rubriky Lidových novin, v letech 1998–2003 pracoval v Mf Dnes. V letech 2004–2006 svobodné povolání, od roku 2006 v předčasném důchodu. V současnosti žije v Lípě u Havlíčkova Brodu. Kritiky, překlady, poezii publikuje průběžně v Revue politika, Proglasu, Mf Dnes, v příloze Katolického týdeníku Perspektivy, Divadelních novinách, A2 a dalších.
Sbírky: Pastvina (1985, 2000), Naprosté motivy (1998), Závěsná lávka (výbor 2004), Zcestymluv (2007), Sklepní okénko (2013). Eseje: Blázen jsem ve své vsi (1980, 1985), Křesťanská univerzita Josefa Floriana (samizdat 1985, knižně 1999), eseje a studie o divadle v knize Cosi ve vzduchu (2000). V roce mu 2005 vyšla v nakladatelství Hejkal autobiografická próza Nelegendy o malých inkvizitorech.
Překládaní autoři: Czesław Miłosz, Sławomir Mrozek, Leszek Kołakowski, Alain Besançon, Claude Tresmontant, Elie Wiesel a další.
Z díla Czesława Miłosze přeložil: To (Paseka 2003), Seligia a jiné eseje (Barrister & Principal 2005), Myslivcův rok (Host 2011), Poslední básně (Triáda 2011).